Historie 1958 až 1972: Zlatá éra

05.11.2016

Konec padesátých a začátek šedesátých let se nesl v duchu nejen zaslouženého uznání a slávy za dokonalé sportovní a později GT modely v podobě derivátů DB2, ale také ve znamení stěhování výroby ze závodu ve Felthamu do nové továrny v Newport Pagnell v Buckinghamshiru. Nové místo přineslo i nový projekt, kterým Aston Martin pokračoval ve své legendární linií DB – auto, které okouzlilo každého návštěvníka londýnské Motorshow v roce 1958 a následně i celý motoristický svět: DB4.

Technicky vycházela DB4 z DB Mark III, ale vypadala úplně jinak. O design se totiž postarala milánská karosárna Carrozzeria Touring, využila lehký trubkový rám Superleggera. Výroba auta však probíhala v Newport Pagnell, DB4 byla prvním Astonem, který se vyráběl v této továrně. Pod kapotou se nacházel Marekův 3,7l řadový šestiválec s hlavou válců a blokem motoru vyrobeného z hliníkové slitiny s dvojitým karburátorem SU, poskytující výkon 240 koní. První verze se zapsaly do historie neblahou charakteristikou častého přehřívání se, ale tento problém byl vyřešení postupným vývojem – nakonec vzniklo pět sérií DB4, a různé deriváty jako kabriolet pojmenovaný Convertible, odlehčená a posílená verze GT nebo unikáty jako DB4 GT Zagato a Bertone Jet.

Vrcholem evoluce byla posílená verze DB4 Series IV Vantage s výkonem 266 koní. A také 14 od ní odvozených vozů pojmenovaných některými zdroji neoficiálně jako Vantage GT, protože kombinovaly posílený motor verze GT s „obyčejnou“ karoserií.

Derivátem DB4 na prodlouženém rozvoru byla i čtyřdveřová sportovní limuzína Lagonda Rapide, s jejímž příchodem v roce 1961 došlo k oživení jména a značky Lagonda, kterou miloval a ctil si její historii právě David Brown. Brown stál tedy za celým projektem Astonu, který by byl „stejně dobrý na řízení jakož i na vožení se na zadních sedadlech“. Jeho požadavky bylo zkombinovat luxus, sportovnost a rychlost, komfort a dostatek prostoru jak pro cestující, tak pro jejich zavazadla. S cenovkou 5000 liber byla Lagonda Rapide konkurentem pro ty nejlepší čtyřdveřové vozy na trhu – přestože na každém autě automobilka tratila neboť výrobní cena byla ještě vyšší. Za tři roky výroby spatřilo světlo světa pouze 55 exemplářů. Žádné dvě auta nebyla stejná, vždy šlo o exkluzivní výrobu na zakázku. Za zmínku jistě stojí fakt, že počet zachovaných aut je nevídaný – svědčí to o naprosté kvalitě výroby. Po ukončení výroby trvalo šest, respektive deset let dokud nedošlo k opětovnému vzkříšení jména Lagonda, a to se započetím výroby dalšího exkluzivního vozu s extrémně nízkým počtem vyrobených kusů – Lagonda V8. K tomu se však dostaneme později.

Zatímco o Lagondě Rapide věděli jen ti praví odborníci a úzká společnost vybraných zákazníků, DB4 byla hitem a továrna „nestíhala“ vyrábět. Nenechte se zmást, navzdory silnému zájmu zákazníků vzniklo jen 1204 kusů v duchu exkluzivity značky Aston Martin. To nejlepší však mělo teprve přijít, a to sice s příchodem nástupce DB4, který prakticky vycházel z DB4 Series V. Legenda, která spojila značku Aston Martin nerozlučně s britským tajným agentem 007 a s ním i s britskou elegancí, sportovností a šarmem, dostala název Aston Martin DB5.

O karoserii se opět postarala italská Carrozzeria Touring Superleggera. Pod kapotou trůnil upravený Marekův řadový šestiválec, avšak se zvětšeným objemem na 4 litry a se třemi karburátory SU. Výsledkem byl výkon 282 koní. Nová byla pětistupňová převodovka ZF, maximální rychlost dosahovala až 233 km/h. K dispozici byl i třístupňový automat Borg-Warner DG, později nahrazen modelem 8 stejného výrobce. Podobně jako v případě DB4 vzniklo několik variant, od Convertible (123 kusů), posílenou verzi Vantage (s třemi karburátory Weber 45DCOE a výkonem 315 koní; bylo vyrobeno pouze 65 kusů) až po zajímavou verzi Shooting Brake, která v továrně vznikla jako prototyp pro Davida Browna, který rád lovil a vlastnil psy. 11 kusů následně vzniklo u nezávislého úpravce Harolda Radforda, který použil zadní světla z Triumphu – ty byly později adoptované pro model DB6.

Snad netřeba zmiňovat filmy Goldfinger (1964), Thunderball (1965), Golden Eye (1995), Tomorrow Never Dies (1997), The World Is Not Enough (1999), Casino Royale (2006), Skyfall (2012) a konečně i Spectre (2015), v nichž se DB5 objevuje jako auto agenta 007 Jamese Bonda.

Přestože konfigurace DB5 byla 2+2, Aston Martin připravil pro nástupce větší prostor pro zadních pasažérů. Nový byl i design zadní části. DB6 byla představena v roce 1965 a pokračovala v tradic překrásných, lehkých, sportovně-luxusních automobilů grand-tourer značky Aston Martin. Nový model řady DB však zažil období ekonomické stagnace a tak se netěšil stejným prodejem jako předchozí dva modely, které byly superhity.

Zajímavým vozem je Aston Martin DB5 Volante, které však bývá často označené jen jako Short Chassis Volante protože otevřené verze DB4 a DB5 se Volante nikdy nejmenovaly. Tato specifická verze však byla prvním otevřeným Astonem nazvaným Volante. Auto bylo postaveno na základě posledního šasi DB5, ale bylo představeno ve stejnou dobu jako DB6. Produkce probíhala pouze jediný rok, vzniklo 37 kusů a jako následovník přišel DB6 Volante.

Posledním automobilem, který automobilka AML vyrobila za vlády Davida Browna, a zároveň posledním kupé značky Aston Martin který designoval William Towns bylo DBS, představené v roce 1967. Je jedním z nejméně pochopených a doceněných Astonů, bylo prvním GT značky, které reálně poskytovalo dostatek místa čtyřem pasažérům. Postaveno bylo na základě stejného šasi jako DB4 až DB6 upraveného tak, aby mohlo být vybaveny novým osmiválcovým motorem.

Ten však v době představení ještě nebyl dokončen, a tak dostalo DBS řadový šestiválec z DB6. Kritikou často bývá právě nedostatečný výkon původní verze s šestiválce, která nebyla v těžkém a velkém GT tak suverénní jako v předchozích modelech. Tento problém řešil Aston nabídkou silnější verze Vantage (bez cenové přirážky), která využívala tři karburátory Weber, a výkon tak vzrostl z 282 na 325 koní. Nejsilnější charakteristikou DBS je nový design oproti předešlým třem Astonům, který by bylo možné popsat jako více hranatý, se zádí fastback a novou maskou se čtyřmi světlomety.

V září 1969 se DBS konečně dočkalo motoru V8 s objemem 5340 cm3 – vzniklo tak DBS V8. Kvůli zvýšenému výkonu a točivému momentu dostalo DBS V8 kola ze slitiny místo drátěných, maximální rychlost sahala k 260 km/h, ke zrychlení z 0 na 100 stačilo 5,9 sekundy. V době představení bylo DBS V8 nejrychlejším čtyřsedadlovým sériově vyráběným automobilem na světě. Vzniklo celkem 402 kusů. Asi 50 kusů mělo šestiválcový motor a masku pozdějšího modelu V8, jejíž design vznikl ještě v době Davida Browna. Dalších 34 kusů vzniklo s motorem V8 a vstřikováním paliva Bosch, s toutéž maskou, z toho jeden jediný s levostranným řízením, objednané do Japonska. Momentálně se nachází v sbírce prezidenta klubu pana Filipa Turka.

Pokud se ptáte, proč nevznikla otevřená verze DBS, odpovědí jsou nejasné bezpečnostní regulace v té době. Automobil bylo možné vidět ve filmu On Her Majesty Secret Service jako auto Jamese Bonda, ale i v kultovním televizním seriálu The Persuaders!, kde bylo DBS milovaným vozidlem playboye Lorda Bretta Sinclaira, jehož hrál Roger Moore. Zajímavostí je, že verze DBS V8 byla představena pouze v září 1969 a všechny automobily byly doručeny nedočkavým zákazníkům. Aston však chtěl do seriálu novou verzi s motorem V8 i pro reklamní důvody, a tak upravil DBS v barvě Bahama Yellow do designu verze V8 (GKN kola ze slitiny, označení DBS V8 atd.), ačkoli Lord Sinclair měl pod kapotou stále čtyřlitrový šestiválec . Celkem vzniklo jen 787 DBS všech variant, což opět podtrhuje exkluzivitu a raritu modelů Aston Martin i oproti jiným exkluzivním automobilkám.

V tomto období vzniká speciální automobil. Když totiž William Towns designoval DBS, navrhl kromě kupé i čtyřdveřovou verzi. Vznikl tak prototyp, který sloužil jako osobní automobil Davida Browna. Původně měl drátěná kola, která ale vystřídaly GKN ze slitiny, protože pod kapotou se nacházel prototyp nového motoru V8, nejprve s pěti litry objemu, později se sériovými 5,3 l. Auto bylo vyhotoveno v oblíbené farmě Sira Browna, ve fialovém odstínu Roman Purple. Interiér byl z červeného veluru. Později došlo ke změně na modrou barvu exteriéru a uvnitř byl extravagantní velur nahrazen tradičnějšímu kůží. Došlo tedy k oživení jména Lagonda, ovšem pouze v jednom jediném prototypu – MP230/1.

David Brown automobilku na jaře roku 1972 prodal kvůli finančním problémům. Novým vlastníkem se stalo konsorcium Company Developments z Birminghamu, vedené Williamem Wilsonem. Tento akt byl ukončením jedné éry, éry dokonalé a jedinečné mixáže luxusu se sportovnosti, éry spojení značky s elegantním agentem 007, éry úspěchu a uznání. Příběh a ani úspěchy značky však zdaleka nekončí. Naopak. Začala nová éra ve znamení motoru V8.

Archiv článků a novinek

Nejnovější foto

Nejnovější foto