Historie 1972 až 1989: Doba osmiválcová

10.11.2016

V roce 1974 došlo na krátkou chvíli, zhruba dvou let, k oživení jména Lagonda. Nové auto mělo být jakýmsi nástupcem prototypu Davida Browna, a mělo oslovit bohaté klienty kteří chtěli využít sportovnost a eleganci Aston Martinu a přitom pohodlně nastupovat dozadu svými vlastními dveři. Doba však V8 Lagonda (Series 1) nepřála, a automobil postavený na prodlouženém rozvoru modelu V8 (2915 mm) s maximální rychlostí 260 km/h a cenovkou astronomických 14 tisíc liber se vyrobil v pouhých sedmi exemplářích.

Životní příběhy úspěšných – ať už jednotlivců nebo firem – nejsou jen o úspěchu. Přicházejí pády a těžší chvíle. Tak tomu bylo i poté, co AML převzalo Company Developments. Po představení nové masky v roce 1972, která charakterizovala Aston příštích 17 let a vznikla ještě v období Davida Browna, pokračování ve výrobě modelu V8 či pokusu o vytvoření super-limuzíny pro nejnáročnější v podobě V8 Lagonda, přišla v polovině sedmdesátých let ropná krize, která zasáhla přes mateřskou firmu i AML. Jelikož AML skoro nikdy nemohla profitovat, Company Developments se ji rozhodlo v době krize prodat. V tomto okamžiku přichází na scénu vášeň a reálný vztah ke značce a její historii, protože od zániku ji zachránilo mezinárodní konsorcium podnikatelů, které AML koupilo v roce 1975, a tak se okamžitě mohlo pokračovat ve výrobě.

Přestože na pořadu dne byl model V8 (k němu se dostaneme později), který se postupně vyvíjel, nový projekt konsorcia nadšenců bylo auto, které mělo oživit něco starého, ale přinést i něco zcela nového. Auto, které mělo dokonale kombinovat ducha značky a ultra-moderními technologiemi, které se do té doby využívaly pouze v leteckém průmyslu. Auto, které svou opulencí mělo oslovit ty nejbohatších z bohatých, jež ani ropná krize nevyvedla z finanční rovnováhy. Auto, které mělo šokovat. A v neposlední řadě, auto, které mělo přinést zisk. Auto prostě nazvané Aston Martin Lagonda.

Lagonda Series 2 se svými hranatými tvary, které jí propůjčil geniální William Towns, a s technologií z budoucnosti předběhla svou dobu o několik let či desetiletí. Možná i proto je mnohými zatracovaná, protože údržba takového stroje vyžaduje nejen velkou míru peněz, ale i znalosti a především vztah k dané značce a autu. Veřejnosti byla představena na londýnské Motorshow v listopadu roku 1976, ačkoli speciálním pozvaným hostům se ukázala na soukromé akci v hotelu Bell Inn, kde jinde než v Aston Clinton již o měsíc dříve. O design se postaral William Towns, o technickou stránku, která zahrnovala i digitální instrumenty s LED, dotyková tlačítka či elektronicky ovládaná sedadla s pamětí zase Michael Loasby. Již zmíněné digitální přístroje pro Lagondu vyráběl letecký institut Javelin Corporation z Dallasu, USA, protože nikdo jiný s ničím podobným neměl zkušenosti. Poslední předsériovou Lagondu (mělo jejich vzniknout cca 30), Loora / 13008, koupila Lady Tavistock pro svého manžela k výročí svatby.

Nejkonvenčnější prvek v Lagondě byl paradoxně motor, který pocházel z modelu V8 (5,3 l), ale měl o něco nižší výkon kvůli menšímu přístupu vzduchu pod nízkou kapotou. Vznikly tři série „hranaté“ Lagonda – Series 2, Series 3 a Series 4, které se lišily palubními instrumenty, specifikací motoru i designem. Podrobněji se Lagondě věnujeme v samostatném článku, protože tak speciální a unikátní auto si to zaslouží. Vzniklo dohromady 645 kusů. Za zmínku ještě stojí, že Towns nakreslil i dvoudveřovou Lagondu, která vznikla o 10 let později jako prototyp pro pozdější model Virage.

Vraťme se ale ještě k modelům V8, které fakticky definovaly tvář AML během sedmdesátých a osmdesátých let. Vzniklo množství verzí, kterým se také budeme věnovat v samostatných článcích. Začalo to v roce 1972 s novým designem, který vznikl ještě v době vlastnictví Sira Davida Browna a z pera Williama Townse. První Aston Martin V8 (nebo zkráceně AM V8) využíval motoru z DBS V8 se vstřikováním paliva Bosch, které však již v DBS V8 bylo problémové. Proto bylo o rok později nahrazeno verzí s třemi karburátory Weber. Auta se vstřikováním byla výkonnější a velmi rychlá, historický milník však přišel v roce 1977 s modelem V8 Vantage.

Jednoduše řečeno, jednalo se o nejrychlejší silniční Aston Martin v historii, v té době nejrychlejší sériové auto na světě a také o historicky první britské skutečné superauto. Přepracovaný motor dostal karburátory 48 IDF Weber a dosahoval výkonu 380 koní, který vystřelil tento projektil z Newport Pagnell až na hranici 275 km/h. Výroba pokračovala i po úpravě základního modelu V8 novými majiteli firmy, který se do historie zapsal pod jménem Oscar India (protože auto bylo představeno v říjnu 1978 – „October Introduction“). Oscar India byla luxusnější, technicky vylepšená verze V8 s novými designovými detaily. Model se vyráběl až do roku 1986, s několika postupnými vylepšeními jako např. s upraveným motorem V580, který byl představen v roce 1980. Tato verze také představovala posun k propracovanějšími, tiššímu a kultivovanějšímu cestování ve stylu GT. Opět zmíním počet vyrobených kusů: v případě Oscar India za relativně dlouhou dobu produkce vzniklo jen 291 kusů.

V roce 1978 se také představila otevřená verze V8 Volante, která mířila zejména na americký trh. V roce 1986 (představena na Motor Show v Birminghamu) se verze Volante dočkala silnějšího motoru z modelu Vantage a vznikl tak nejrychlejší čtyřsedadlový kabriolet na světě.

Mezitím však v útrobách továrny vznikl jeden jediný pojízdný koncept, kterým chtěl Aston Martin demonstrovat schopnost vyrobit ultimativní superauto osmdesátých let. Bulldog. Navržený Williamem Townsem krátce poté, co dokončil Lagondu, a technicky zpracovaný nejprve pod vedením hlavního inženýra AML Mike Loasbyho, od roku 1979 pod vedením Keitha Martina – je to první silniční Aston Martin s motorem uprostřed. Aston zvažoval výrobu 12 až 25 kusů, ale zůstalo jen při jednom jediném exempláři. Důvodem byla změna vlastnictví, neboť v roce 1980 koupil za 500 000 liber 12,5procentní podíl ve firmě podnikatel Victor Gauntlett, který se staral i o prodej Lagondy na Blízkém Východě. Stal se předsedou vlastníků AML a zaměřil se na jiné projekty než supersportovní Bulldog .

Supresport měl být poháněn motorem 5,3 l V8 dvěma turbodmychadly Garrett AirResearch, a výkon tak vystřelil na hranici 650 koňských sil v reálném provozu. Odhadovaná maximální rychlost měla být 380 km/h, avšak při testování na MIRA dosáhl Bulldog „jen“ 317 km/h. Byl prodán do královské rodiny na Blízký Východ.

V polovině 80. let došlo k designovému oživení již stárnoucího modelu V8 ve spolupráci s italským Zagato. Vzniklo tak několik kusů V8 Vantage Zagato a Zagato Volante. V roce 1986 byl na autosalonu v New Yorku představen model V8 s elektronickým sekvenčním vstřikováním paliva značky Weber/Marelli, došlo tedy i k menším designovým změnám protože nový motor nevyžadoval na přední kapotě „hrb“. Nový motor byl méně náročný na provoz a úspornější než předcházející modifikace v Oscar India, obzvlášť ve spojení s třístupňovou automatickou převodovkou Chrysler Torqueflite, která byla montovaná téměř do všech modelů. V8 Vantage nadále užíval karburátory Weber.

Model V8 vydržel ve výrobě až do roku 1989, a když jeho výroba končila, Aston Martin byl postaven před výzvu vkročit do devadesátých let se všemi novými trendy a technologiemi. O úspěšný vstup automobilky do nového desetiletí se měl postarat nový model nazvaný Virage.

Archiv článků a novinek

Nejnovější foto

Nejnovější foto